Duben 2012

People ask me why it's so hard for me to trust people. I ask them why it's so hard to keep a promise.

18. dubna 2012 v 21:25 | Cath. |  ......Every Day Blah blah...
Ahojte mí drazí virtuální přátelé, už víc jak měsíc uběhl a já jsem vám nepodala žádné novinky z mého velmi zajímavého života. Upřímně, neděje se vůbec nic, jo vlastně mi připadá, jako kdybych se stávala víc a víc divným člověkem, zvláštní.. Trochu.. Asi..
Když se koukám na statistiky, tak bych vám všem chtěla moc poděkovat, protože sem občas pár lidí zajde a moc si toho vážím i když vás takhle zanedbávám. Mám vás ráda, fakt.
Jinak fakt nevím, co vám právě teď budu psát.
Už hrozně moc chci udělat nějaký jednoduchý veselejší vzhled tady, ale počkám až se mi do toho bude chtít. nevím jestli se to někdy stane
No, kdybych měla povídat, co se změnilo od posledního článku a jak se mám, tak se nedělo vůbec nic. Mám se samozřejmě fajn, jinak se nikdy nemám, protože si nerada stěžuju, jsem šťastná s tím co mám a krásně s tím vyžiju.

Ano, jsem vlastně šťastná, protože mám kolem sebe lidi, kterým věřím a hrozně si toho vážím, i když možná víte, že jsem nejraději sama.
Už se snažím nezabývat se maličkostma a snažím se všechno tak hrozně neprožívat, protože jsem zjistila, že to vůbec nemá cenu, jediný, kdo se potom trápí jsem já, samozřejmě.
Nehci tím vůbec říct, že mám touhu se nějak změnit nebo tak něco, ale myslím, že na ostatní začínám působit jako uplně jiný člověk než doopravdy jsem, což mě přivádí k takovému zamyšlení, jestli jsem víc ta osoba, kterou jsem ve společnosti jiných lidí, nebo ta, kterou jsem když jsem sama. Těžko říct, možná je ta první osoba takový můj způsob obrany, něco jako krunýř když se nechci lidem moc otvírat a ukazovat jim svoje slabiny. Popravdě myslím, že se mi to docela daří, působím jako věčný optimista, který nic neřeší a pořád se směje, nevím jestli je to dobře nebo špatně, fakt nevím, ale zase mě to přivádí k myšlence, že hodně lidem potom ani nedám šanci poznat jaká vlastně jsem, ale na druhou stranu je mi to docela jedno.
Já vlastně ani nevím jaká doopravdy jsem, nemám ráda svoje vlastnosti ani svojí povahu a denodenně s tím bojuju. Chtěla bych být někým uplně jiným, ale na druhou stranu si říkám, že se prostě nezměním. Och, jak téžké. Co se týče školy, tak je to asi uplně jedno, protože většina dění tam mě neskonale obtěžuje a rozčiluje, asi jsem prostě jiná než ostatní, nechci tím říct, že jsem nad nima moc povznesená, to vůbec, ale prostě nechápu to dění, nechápu konverzace, nechápu vztahy a nechápu chování některých děvčat, jak říkám, jsem prostě jiná. Známky zatím vypadají lépe než v 1. pololetí, ale je to teprve první čtvrtletí, ale i tak už moc času není.
Na červen mám nejspíš naplánováno spoustu akcí, budou koncerty, plánuju divadlo s kamarádkou a na učení už bude pozdě. Díky bohu, že už se blíží léto.
Jinak se vám ještě jednou omlouvám za svou neaktivitu, ale bohužel není ani čas ani nálada sesmolovat nějaký zážitky ze svého života, ale ten je převážně dost nudný, takže si myslím, že to ani nikoho z vás nezajímá.
Možná mě přepadne druhá můza a pokusím se vám udělat nějakou grafiku pro vaše blogy ať jsem vám alespoň nečím užitečná. Doufejme.
Tak vám přeju ať se všichni máte hezky.
A uvidíme se u příštího článku.;D