

Nevím proč, ale zase píšu, možná sem píšu když jsem na dně.. těžko říct.. V tuhle dobu jsem tu podle plánu normálně neměla být, měla tu být kamarádka a měli jsme se koukat na film, bohužel se zase někde zdržela, takže zase píšu tenhle žalostnej článek..
Co vám mám říkat? že jsem dopadla tak, jak dopadám vždycky.. Sama..
Se svýma vzpomínkama..
Každý den se všichni snažíme dýchat.. Bojujeme o naše štěstí, ale co se stane, když už člověk prostě nemá chuť bojovat..?
Možná jednou vynaleznu stroj, kterým budu moct vrátit čas.. Kdybych mohla, tak bych se tenkrát víc rvala za svý kamarády a v životě bych to nenechala zajít tak daleko jako je to teď..
Promiňte já jsem prostě člověk, který se navenek otřepe a jde dál, ale v hlavě mu to všechno křičí dál.. Kdybych teď mohla, tak bych šla křičet.. Řvát!
Prosím ať už je konec! Co si to pořád namlouvám.. Co to pořád dělám?


Na tuhle písničku v životě nezapomenu.. Patři k jednomu nejkránějšímu období.. Kdybych mohla, tak právě do toho období bych se vrátila..
Je mi to všechno MOC líto, ale člověk by se možná neměl rozmýšlet nad chybami, které udělal, ale jak ty chyby napravit.. Možná bych měla nechat tohohle skučení.. A jít dál..



Po dlouhé době, co jsem byla přijatá do klubu snílků, jsem si uvědomila, že bych jim tam taky mohla něčím přispět.. Jsem známý slohař, takže vzkřísím všechny své vzpomínky.. Pro někoho celkem nezajímavý článek.. Pro mě vyčerpávající práce..